Rozhovor s Kubou Hájkem v Lidových novinách

9. července 2007, Lidové noviny

"Nejvíc jsem se naučil, když jsem postával v Amsterdamu za výlohou kadeřnictví Tony & Guy. To byla ta nejlepší škola," říká Jakub Hájek, devětadvacetiletý majitel pražského kadeřnického salonu KO Hairgods.

JAROSLAV KRUPKA
Na vlastních nohách stál už v patnácti a v šestnácti byl spolumajitelem firmy. Možná to bylo hyperaktivitou, možná tím, že se doma nudil. Možná všechno ovlivnil sled náhod.

Po základní škole, kterou podle svých slov poctivě dochodil, i když jí nesnášel, se hlásil na uměleckou průmyslovku. První pokus mu však nevyšel. Začal se tedy učit písmomalířem, ale rychle usoudil, že to pro něj není to pravé. "Zjistil jsem, že vznešený název má hodně daleko k praxi, protože ve škole jsme začínali tím, že jsme natírali v Radotíně kontejnery. Pak jsme se začali učit rozpaly písma, které jsem měl dávno v oku, ale měl jsem se je učit tři roky. Tak jsem začal chodit za školu."

Psala se první půlka devadesátých let a v Praze si získával stále silnější popularitu vinohradský klub Roxy. Jakub Hájek nebyl nijak zvlášť stydlivý a rychle se seznámil s jeho majitelem. Chtěl mermomocí práci a nedal se odehnat. Nakonec klubu vytvořil první zlatý nápis nad vchodem, který tam pak léta visel. Klubový fenomén ovlivnil i jeho další život. "Dostal jsem se do party kolem Linhartovy nadace, ve které fungovali Petr a Zdena Pištěkovi. Ti pak založili Roxy nadaci, která pomáhala nemocným AIDS, a mě do ní vzali jako pomocnou sílu, protože jsem je nepřestával otravovat. Řekl jsem jim, že doma nebudu. Vychovávala mě jenom máma, a ta mi do dvanácti dala dostatek informací, abych si dál mohl poradit sám. Pištěkovi mě přijali, nosil jsem poštu, natíral dveře a tak. Pak jednou přijel z Ameriky Zdeny Pištěkové syn a přivezl si dva kámoše, Švýcara Rogera a Jendu, což byl syn českých emigrantů v Americe. Tihle tři měli v San Franciscu kurýrní službu 10-13 a dělali teď tour po Evropě. Přidal jsem se k nim a založili jsme tuhle službu i tady.

Obšancovali jsme si dobře Prahu, a já jsem tak poprvé hodně zbohatl. Byli jsme nezávisláci. Měli jsme pagery, recepční jen namačkala kód, ten nám pípnul, a my jsme okamžitě přirazili. Firmy si nás podávaly, protože jsme byli rychlí. Stáli jsme hlavně o Václavák, nebavilo mě moc honit se po městě. Pak jsme se ale začali rozrůstat a museli jsme otevřít druhou sekci. Já řídil Vinohrady a začal jsem lanařit další kluky."

Tohle lanaření nakonec znamenalo další zvrat v Hájkově kariéře, protože najal odredované mládence a začal se zajímat, kde k těm dredům přišli. "Poslali mě do Propasti za nějakým Lukášem, že to dělá. Ale on už tam nebyl. Tak jsem postupně prolézal jeden podnik za druhým a nakonec jsem ho našel v Mystiku. Jak jsem už měl ve zvyku, rovnou jsem se mu vnutil, že to chci dělat taky. Vzal jsem do ruky nůžky a začal stříhat."

Zmíněný Lukáš se jmenoval Lukáš Černý a Jakub Hájek s ním spoluzaložil kadeřnický salon Joshua ve Štěpánské ulici. Nijak mu přitom nevadilo, že jeho jedinou dosavadní kadeřnickou zkušeností bylo v deseti letech ostříhání pětiletého synovce, jemuž před cestou na pouť vyrobil červené číro babiččinou pěnou na vlasy, a ostříhání vrstevníků na pionýrském táboře. "Chodil jsem, koukal, učil se držet nůžky s hřebenem a nakonec mi poradila jedna střelená kadeřnice jménem Laura, která mi fandila."

Značka Joshua se uchytila, firma se rozrostla na tři salony, pak založila i slovenskou pobočku a došlo na lámání chleba, protože Hájek zatoužil znovu po změně. "Nakonec jsme se dohodli na procentech a já vyrazil do Amsterdamu, kam mě pozval jeden známý. Že tam má barák, kde si můžu otevřít kadeřnictví. Kamarád měl nový mercedes, já koupil zubařské křeslo, narvali jsme auto po střechu a jeli jsme. Ukázalo se, že barák je daleko menší, než jsem si představoval, ale budiž. Zařizovali jsme se co možná nejlevněji. Do zdi jsem zabudoval kus krbu, který jsem našel na ulici, nad něj nalepil zrcadlo a fungovalo to."

Vznikl tak salon Cut The Crap a Hájek byl opět spoluzakladatelem. V té době mu bylo dvaadvacet. V Amsterdamu objevil kadeřnický podnik Tony & Guy a po práci se tam chodil "školit", což znamenalo, že postával na ulici za výlohou a okukoval. Po dvou letech v Nizozemsku se zamiloval do dívky z Prahy a vrátil se zase zpátky. Následující čtyři roky pracoval jako kadeřník v pražských salonech James a Monica a Oskar. V roce 2004 si otevřel v Bredovském dvoře v Praze vlastní salon KO Hairgods. "Taky to byla náhoda.

Zavolal mi jeden neznámý pán, jestli se s ním nechci sejít. Neřekl, o co jde, a já na první domluvenou schůzku ani nepřišel, protože jsem na ní zapomněl. Zavolal znovu. Dali jsme si dole na Václaváku kafe a on mi ukázal plány domu, že jej kupuje a tady a tady by chtěl mít kadeřnictví. V té době jsem už byl jako kadeřník trochu známější, do Jamese a Moniky chodila celá pražská honorace. Vzal jsem ty plány a na místě je změnil, že kadeřnictví musí být větší. Řekl OK a nechal salon za 30 milionů postavit."

Hájek si konečně postavil vlastní vysněný tým, který nechal, tentokrát už oficiálně, proškolit u odborníků z Tony & Guy. Pak se ale podle jeho slov objevil háček. Společník oněch 30 milionů za salon nezaplatil a Hájek se i s celým týmem ocitl na ulici. "Sháněl jsem peníze a mimo jiné zavolal známému Ondřejovi, že jestli ví o někom, kdo by mi půjčil prachy, ať se mi ozve. Ozval se, že mi půjčí sám. Během týdne jsem měl smlouvu na Bredovský dvůr, i když na trochu menší prostor, než jaký tu máme dnes. Zbytek mi pronajali po třech měsících, kdy jsem neustále otravoval, že vedle sebe nechci mít prázdné prostory."

V současnosti zaměstnává asi patnáct lidí, což je podle jeho slov jádro, které se vyfiltrovalo z celkem zhruba padesáti kadeřníků, kteří postupně prošli salonem. "Tyhle lidičky už jsou se mnou asi dva roky a funguje to. Když náhodou někdo odejde, tak se vrátí, protože zjistí, že jinde to nemá cenu."

Vlastnictví salonu ovšem Hájek chápe prý spíš jako koníček, protože peníze se neustále vracejí do firmy. Sám nadále stříhá, takže žije z dýžek a z minimálního platu, který si vyplácí. "Nejlepší reklama pro kadeřníka je, když si o vás řeknou dvě ženský.

Občas sice zadávám nějakou reklamu do časopisů, ale hlavně se hodně účastníme akcí. Sbalím zrcadlo, židli a jedu třeba do Trutnova na festival, den tam stříhám a jedu zase jinam a doufám, že si to lidi řeknou. Pěkný vzorek mých zákazníků představuje rodina, která sem za námi létá z Německa. Mají soukromé letadlo, přistanou třeba ve Kbelích nebo na Karlštejně, pronajmou si auto a jedou sem nechat se ostříhat, celá rodina. Mě baví, pokud mi lidé dají volnost a nechají mě pracovat.

Když někdo přijde a ukáže mi obrázek: Tohle chci a jinak to nebude, tak mu odpovím, že já to nebudu dělat."

JAKUB HÁJEK
Rodina: "Mám holku, ale rodinu zatím neplánujeme."

Auto: "Audi A6. Combi. Černé."

Hudba: "V autě mám naladěný Classic FM nebo BBC a cédéčka s Roling Stones a Pink Floyd smíchaná s věcmi od dýdžejů, rap, punk, bigbít. Jsem odkojený na Chmelnici. Hudba Praha a Jasná Páka mě vozily v kočárku, Sahara a tahle partička. Jsem hospodský dítě, protáhli mě po všech hospodách. To bylo s mojí tetou, vždycky se zeptala, jestli chci domů, a já řekl: Ne, chci tu bejt s váma. Vždycky jsem měl starší kamarády, vrstevníci mi moc neříkali."

Volný čas: "Jsem tady. Věčně. Vstanu a jdu do práce. Až tady si dám sprchu, tady si vyčistím zuby a naproti u Grosmanna si dám snídani. Pak stříhám a povídám si s lidmi a v jedenáct večer jdu domů. A vždycky každý den se něco stane, co mi udělá malou radost, třeba mě nechají ochutnat nový drink, co můžeme pořídit do baru, nebo jedu koupit nové pláštěnky a podobně."

Dovolená: "V životě jsem na žádný nebyl. Naposled v sedmnácti mě teta poslala do Chorvatska k moři. Jinak do přírody jezdím, to jo. Mám volné neděle a to jezdím na chatu."